Slavia VŠ Plzeň - TJ Kovofiniš Ledeč n. Sázavou (23:20)
Soupeř z Vysočiny je tajemný jako hrad v Karpatechl. Pravidelně obměňuje sestavu a člověk nikdy neví, s jak kvalitním kádrem na zápas dorazí.
Tentokrát jsme měli pocit, že kádr byl o něco silnější než při našem posledním střetnutí. Usoudili jsme tak zejména proto, že protihráče na křídle už nešlo při kličce prostě překročit. Podle toho také vypadal herní projev v první polovině. Utkání bylo vyrovnané. Soupeř se prosazoval z pravé spojky a levého křídla a naši střelci museli před samotným skórováním vyzkoušet, jaké to je udělat z hostujícího brankáře hvězdu utkání.
Do poločasu jsme se soupeřili vzdálili maximálně na dvě branky a místy jednu nebo dvě ztráceli. Skóre 9:9 bylo tedy věrným obrazem dění na hřišti a publiku se zpět do hlediště na druhou půlku docházelo jen těžko.
Zlomovým okamžikem druhé půle byl fakt, že náš kádr na letošní sezonu výrazně omladil a tak zkušení hráči jako Knakal či Moule mohli ve chvílích největšího vyčerpání přepustit místo dynamickému duu Svoboda & Dyk. Právě přesná ruka druhého jmenovaného v polovině druhé půle nám přinesla kýžené uklidnění a tříbrankové vedení.
Toto vedení nám nedokázal vzít ani notně rozhořčený soupeř ani zákrok Honzy Bejvla, který se kromě házenkářských palubovek objevil ve filmech Návrat draka a Karate Kid.
Nepřesvědčivý výkon tentokrát na vítězství stačil, leč příští soupeř ze Starého Plzence nebude mít 9. března tolik ochoty se nechat porazit.
